Pokud se vládní koalice rozpadne a vláda v parlamentu ztratí důvěru, byl by to dobrý důvod k předčasným volbám, bez kterých se zřejmě neuklidní atmosféra, rozjitřená vraždou novináře a jeho přítelkyně.

Partneři Směru nepochybně slyšeli demonstranty skandovat „dost bolo Fica“ a budou v pokušení se od něj distancovat dříve, než se hněv ulice obrátí i proti nim a dojde na zásadu „spolu chyceni, spolu oběšeni“. Slovenská politická scéna se určitě změní. Že by se ovšem současně změnily poměry, je nepravděpodobné.

Mottem současných slovenských mítinků a demonstrací je snění o politice, ve které jde o hodnoty a slušnost, nikoli o peníze a moc. V praxi ovšem demonstrace povedou pouze k tomu, že se k moci dostane jiná parta, které jde o peníze. Výměnou lidí se zkrátka nezmění poměry a měnit poměry není téma dne. Lidé v ulicích neprotestují proti liberální demokracii, natož proti kapitalismu. Hlasitě sice požadují změnu, ale pouze kosmetickou.

Při pohledu na mohutné demonstrace se nabízejí historické paralely, navíc když je v letopočtu osudová osmička. Ve vzduchu je ale spíše zuřivost, než naděje a z negativních emocí sotva vzejde něco pozitivního. Pohár trpělivosti přetekl a nelze mlčet. Současně ale není moc co říct, kromě toho, že „dost bolo Fica“.