Politik, který umí napočítat do pěti, ví, že nestačí být zadobře pouze s lobbisty a úspěšnými kapitalisty, kterých je právě pět a půl. Slevu na jízdné ocení jak rodič školáka, tak důchodce, který si u pokladny vděčně vzpomene na Babiše. A také si bude pamatovat, kdo jeho sociální ohledy odsuzoval jako cosi „nekoncepčního“.

Protože stát nemá na veřejnou dopravu monopol, nezbude mu, než dobročinnost kompenzovat dopravcům. Vláda vymýšlí know-how, které zajistí, aby koza zůstala celá a vlk se nažral. Z téměř šesti miliard, které stát na slevu vyčlení, se část určitě stane kořistí dopravců. Mobilita chudiny asi ovlivní komfort plně platících zákazníků. A dojde i na bledou závist těch, kteří špatně ponesou, že na slevu jsou už staří, anebo ještě mladí.

Říká se ale, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tím se myslí, že tomu, kdo něco dělá, je odpuštěno, když něco zkazí. Sleva na jízdné Babišovi projde. Jinak by s ní nepřišel.