Když k tomu přidáme, že Trump setkání zrušil poté, co Severní Korea zničila středisko jaderných testů, anebo že se v reakci na zrušení summitu Trumpem sešli lídři Jižní a Severní Koreje, jako by se nechumelilo, spíše než diplomacii to celé připomíná nějakou špatnou telenovelu.

Trump hledá záminku, jak se setkání vyhnout, ale nechce být vnímán jako ten, kdo setkání zmařil. Rovněž ale nechce, aby se Mun a Kim na denuklearizaci Korejského poloostrova, natož na míru, domluvili bez něj. Jsme buďto svědky nesmírně komplikované politické hry, anebo přihlížíme naprostému politickému amatérství.

Trump se tváří, že jde o sofistikovanou hru, ale nevypadá jako ten, kdo má iniciativu. Zpětně ho může mrzet, že prostořece připustil možnost setkat se s diktátorem – nepřítelem. Kim ho chytil za slovo a přidal se Mun s lichotkou, že si Trump zaslouží mírovou nobelovku. Trump už ví, že je v pasti, ale neví jak z ní ven.