Největší pozornosti se ovšem dostalo Andreji Babišovi, který trestné výpravě provedené právem silnějšího tleská a současně ji kritizuje! Díky takové názorové pružnosti premiéra totiž není úplně jasné, jaký je oficiální postoj České republiky.

Byl útok Američanů, Britů a Francouzů „nevyhnutelný“, anebo zbytečný, neboť „nic neřeší“? Pokud nikomu nepomohl, může někoho odstrašit? Premiér se výrazně pozastavil nad tím, jak někteří jeho ministři spěchali s komentáři, a sám téma žoviálně odbyl, jako by šlo o banalitu.

Premiér zkrátka na Sýrii nemá silný názor a ani neví, proč by ho měl mít. Nechce si to rozházet se spojenci, ale ani nemá chuť jít proti veřejnému mínění, které s útokem na Sýrii většinově nesouhlasí.

Vzhledem k tomu, že za zahraniční politiku je odpovědná vláda, od Babiše určitě neuslyšíme hodnocení typu „kdo chce psa bít, hůl si vždy najde“, přičemž Američané mají ještě zásadu, že když hůl nepomůže, je třeba vzít ještě větší hůl. Na takové výroky u nás máme prezidenty, kteří se vyjadřují na vládě nezávisle a dělají republice čest, respektive ostudu. U vlády jsme zvyklí, že je ke spojencům loajální, respektive servilní. Jde vždy jen o to, kdo konkrétně prezidenta či vládu známkuje.