S pokrokem v medicíně se nabízí nároky na odbornost personálu spíše zvyšovat. Nezbývá, než společně s poslanci doufat, že pro sestry bude školou praxe a pokusem omylem si časem osvojí i to, v čem se nevzdělaly.
Zajímavě přistoupili poslanci i k otázce legalizace tradiční čínské medicíny, která má u nás jak vášnivé odpůrce hlavně mezi doktory, tak i četné sympatizanty mezi příznivci alternativních přístupů ke zdraví a životu vůbec. Poslanci se kompromisně rozhodli uzákonit jako novou odbornost „čínské léčitelství". Tím že termín medicína v legislativě rezervují pro provozovatele západní medicíny, ovšem naše západní doktory neuchlácholili. Dotčeni mohou být rovněž naši doktoři východní, kteří podle poslanců jsou pouhými léčiteli.

Alergie západních léčitelů na čínskou tradici je místní specialitou. U Číňanů, kteří jsou dobří jak v západní medicíně, tak v tradiční čínské, platí zásada, že na klinice západní medicíny je oddělení medicíny tradiční a naopak. Věda s tradicí se totiž dobře doplňují. Když nemocný zjistí, že věda nemá na jeho problém řešení a nabízí mu pouze léčbu, nikoli uzdravení, má mít šanci vyhledat „nelékaře", který se nespecializuje na nemoc, nýbrž na nemocného. Na to, jak je západní medicína mladá (ještě před sto lety se tady léčilo rtutí a arzénem), je na dobré cestě. V tomto tisíciletí se ale ještě budou tradiční „nelékaři" určitě hodit.