Pokud spotřebitel zdražování akceptuje, vezmou to obchodníci jako informaci, že si za máslo mohli říct i více, a příště nám nějaký zemědělský funkcionář vysvětlí, že je normální zaplatit za máslo korun 60 anebo rovnou stovku.

Zemědělci vysvětlují absurdně vysokou cenu másla růstem marží mlékáren a prodejců. Pokud jsou náklady na produkci mléka podobné, jako před rokem,a co se mění, je pouze větší chamtivost zpracovatelů a obchodníků, pak je drahota politický problém. Normální by bylo, kdyby stát měl kompetenci postavit nepřiměřenou marži mimo zákon a z titulu chamtivosti brát obchodníkům licence. Jednotlivý občan je totiž v praxi proti aroganci obchodních řetězců bezmocný.

Možná právě tu spotřebitelovu bezmocnost měl na mysli pan předseda Zemědělského svazu, když řekl, že si máme zvyknout na drahé máslo. Levně už bylo a pokrok, se kterým jdou ruku v ruce vyšší ceny a horší kvalita nelze zastavit. Nic s tím nenaděláte, tvrdí pan předseda. Třeba se ale mýlí. Třeba spotřebitel odmítne být za pitomce a 50 korun za máslo nedá. Z principu.