Společným jmenovatelem procesů, které se prezentují jako nutná sebeobrana, je alergie na globalizaci. Přibývá zemí, které odmítají být holubníkem, kam si může kdokoli přiletět či odletět. Řada zemí řeší, jak se zbavit nežádoucích migrantů. Namátkou USA, Izrael a nově Itálie, kde by nová vláda chtěla vyhostit půl milionu nelegálně příchozích.

V nelibosti se ale ocitají i migranti superbohatí. Romanu Abramovičovi, vlastníkovi fotbalové Chelsea, se Britové zdráhají obnovit vízum, protože kamarádí s Putinem. V Maďarsku jsou nežádoucí aktivity miliardáře Sorose. Rusko považuje za diverzi činnost západních neziskovek, pyšnících se podporou demokracie.

Ruku v ruce s politickým a diplomatickým napětím mezi národy přituhuje i v ekonomice a obchodu. Přibývá ekonomických sankcí, skloňují se zavedená či chystaná cla. Naposledy zmínil Donald Trump nápad zavést až pětadvacetiprocentní clo na dovezené automobily. Nadšení Američanů pro volný obchod slábne, jakmile z volného obchodu neprofitují oni, ale někdo jiný. Například Čína anebo Evropa.

Jsme-li svědky trendu, kdy prioritou bude obrana vlastního trhu, doplatí na ni především globální elity. Posílí vliv elit lokálních, které jsou pod větší demokratickou kontrolou. O tragédii asi nejde.