Ustavení Poslanecké sněmovny s respektem k principu poměrného zastoupení naznačuje, že se další vývoj odehraje v demokratických mantinelech, neboť z voleb vzešel jak jednoznačný vítěz, tak i solidní opozice, které naslouchají nezávislá média.

Nic také zatím nenasvědčuje tomu, že by se politický vývoj vymkl z ústavního rámce. Na tom totiž nemá žádný zájem Babišovo ANO, o opozici ani nemluvě. Čeká nás standardní jmenování premiéra, ustavení vlády, sepsání volebního programu a žádost o důvěru ve sněmovně. Pokud se sestavit vládu nikomu nepodaří, dojde na předčasné volby, aniž by se zbořil svět.

Za to, že po volbách nezavládla nuda, vděčíme různým prohlášením a výrokům, které se pak pitvají v médiích, a komentátoři na jejich základě splétají divoké konstrukce a temné scénáře. Realita ovšem zůstane šedivá: Babiš, coby pragmatik bez ideových ambicí, je zárukou kontinuity, ať už půjde o domácí politiku, anebo o zahraniční orientaci. Program menšinové vlády bude prakticky stejný, s jakým by přišla vláda koaliční, ministři nebudou lepší ani horší, než na jaké jsme uvyklí.

Předem lze vsadit na to, že nás s Babišem nečeká ekonomická katastrofa, ale ani ekonomický zázrak. Díky trestnímu stíhání, respektive kvůli podezření z dotačního podvodu, nelze sestavit vládní koalici. Všichni včetně příštího premiéra mají alibi, že spolupráce nepřichází v úvahu. To znamená, že není šance na zásadní reformy, respektive že nám žádné zásadní reformy nehrozí. A politická debata o směřování země si vystačí s Čapím hnízdem.