Se zdviženým obočím pak Němci řeší Trumpův výrok, že „Německo dluží NATO ohromné množství peněz a Spojené státy že musí být placeny víc za silnou a velmi drahou obranu, kterou poskytují Německu". Němci se brání, že nic nedluží. A pokud jde o ochranu, není příliš jasné, jestli na ní Němci lpí, ať stojí, co stojí, anebo zda americkou vojenskou přítomnost trpí coby dozor, který nemají kuráž s díky odmítnout.

I vztahy USA a Číny jsou jeden velký rébus. Rex Tillerson odevzdal vzkaz, že se americký prezident těší na zlepšení porozumění s Čínou, a prezident čínský na to zdvořile zareagoval, že spolupráce je jedinou správnou volbou pro oba. S realitou ovšem takové diplomatické zdvořilosti nemívají mnoho společného. Spíše než naslouchat řečenému má smysl odezírat politikům ze rtů, co všechno neřekli. Číňané Američanům a stejně tak Američané Číňanům nevěří a jejich zájmy se nutně budou křížit.

Než odezírat ze rtů pak nezbývá, ani když sledujeme ministry financí G20. Do společného prohlášení se jim nevešla obligátní podpora volného obchodu. Zbytečná přišla Američanům, kteří nově nabyli podezření, že na volném obchodu prodělávají. Periferním zrakem teď všichni budou sledovat pootevřené dveře pro protekcionismus a ochranářství… Sečteno podtrženo: Nepodávají se ruce a významně se mlčí.

Páteční komentář: Den Ivana Hoffmana: Vyjasňuje se