Očkování má dlouhou tradici a většina lidí s ním souhlasí. Má ale také kritiky, a to jak u nás, tak i ve světě. Vesměs jde o lidi, kteří jsou přesvědčeni, že očkování poškodilo jejich děti, vnuky anebo někoho v rodině. Odbýt tyto lidi, že patří ke statisticky zanedbatelné menšině, není citlivé ani slušné a nechuť lékařů diskutovat s odpůrci očkování je podezřelá.

Zatímco starší generace u nás absolvovaly očkování jako součást zdravotní péče, dnes lze na očkování hledět jako na součást zdravotnického byznysu. Občan se stal pro lékaře klientem, který má právo na informace a který má svobodu volby. V případě očkování se legitimně ptá, jaké má očkování vedlejší účinky, a chce vědět, zda jsou současné vakcíny vůči dětskému organismu šetrné.

Lékaři v podobných dotazech spatřují „antiočkovací hysterii“ a především jsou alergičtí na podezření, že očkování má na svědomí množící se případy autismu. Pokud jde o mýtus, nejlépe by ho rozptýlili vysvětlením, že co jiného než hexavakcína způsobuje, že naši vnuci jsou nápadně méně bystří, než byly naše děti.

Dětí, které očkování zmrzačí, nebude moc. Až po letech ale budeme mít jistotu, že kvůli očkování není třeba odškodnit celou generaci. Obezřetnost je nutná.