Pokus o zdanění církevních restitucí má spíš politický než ekonomický smysl. Je příležitostí připomenout voličům, že to byly ODS, TOP 09 a lidovci, kdo přihrál církvím vedle nemovitého majetku v hodnotě 75 miliard ještě finanční náhradu ve výši 59 miliard navyšovaných o inflaci. Je samozřejmě na voličích, jak si to přeberou a zda restituce chápou jako zjednání spravedlnosti, anebo jako vyhloubení gigantického tunelu.

Čas ukáže, zda bude z majetku a peněz svěřených církvím nějaký užitek pro slabé, handicapované, chudé čili potřebné, na které se církve vymlouvají, když jsou nařčeny z hamižnosti. Církev není zájmový spolek, který potřebuje prostředky na provoz. Primárně je duchovním společenstvím semknutým kolem evangelia. Má sloužit bližním, nikoli se brát za vlastní nároky a práva. Z duchovního hlediska jsou restituce pokušením. A zůstanou jím i po případném zdanění.