Příčinou povyku kolem Facebooku není nespokojenost jeho uživatelů. Aféru rozpoutali politici, kteří hledají viníka své volební prohry a neumějí se smířit s tím, že jim v oblasti politického marketingu, čili propagandy, ujel vlak. Svět se mění a volby už nerozhoduje inzerce, bilboardy a televizní spoty, nýbrž datová komunikace, psychometrie a „mikrotargeting“.

Za propadem akcií bude buďto přehnaná reakce akciových trhů na akční novinové titulky, anebo obava, že kvůli tlaku politiků na ochranu dat přestane být Facebook zajímavý pro klienty, tedy pro reklamní a marketingové společnosti. Facebook je médium, které žije z reklamy. Podobně jako soukromá televize prodává své diváky reklamním agenturám, prodává své uživatele reklamkám i Facebook. Když nebude mít co, přesněji koho, zkrachuje a s všeobecným sdílením bude konec.

Kdo není srozuměn s tím, že jsou údaje o něm veřejně dostupné, může si je nechat pro sebe. Fenomén sociálních sítí je stále nový, chvíli asi potrvá, než se lidé naučí pohybovat ve virtuálním prostředí stejně ostražitě jako v prostředí reálném. Od Facebooku lze žádat, aby garantoval soukromí, nikoli aby ho vnucoval lidem, kteří se na něj chodí předvádět, nikoli skrývat.