Že by zrovna nám ubírali roboti práci, se zatím nezdá. Nezaměstnanost máme nejnižší v EU a už v březnu prý spadne pod 5 %. Navíc jsme tak levní, že by se roboti věru nadřeli, aby s námi udrželi krok a obstáli v konkurenci. Možná jsme levní až moc. Kvůli směšně nízkým mzdám jsme se podle některých ekonomů z vyspělé ekonomiky stali rozvojovou zemí a tato image se zvláštně vyjímá vedle průzkumu, podle kterého coby zaměstnanci patříme ve světě k těm nejspokojenějším.

Práce bude, ale otázka je, jaká. Zaměstnavatelé především poptávají lidi nekvalifikované, na práci pomocnou, čemuž odpovídá skromná výplata. Trend, kdy na platy zaměstnanců jde stále méně peněz, je ovšem celosvětový. Peníze se samozřejmě neztrácejí. Co utěšeně roste, jsou marže. Trh funguje tak, že vítěz, kterým je dominantní firma, bere vše. Sociální krize jsou v této situaci na spadnutí i bez robotů, kteří Billa Gatese budí ze sna.

O nízké nezaměstnanosti se tvrdí, že zvedá platy. Zvedá, ale nepatrně. Kdyby vlastníci měli tratit na svých maržích, raději zruší pracovní místo, než zaplatí spravedlivou mzdu. A opět: vyjde pro ně nastejno, zda se zbaví drahého člověka, anebo drahého robota. Gatesovi uniklo, že jsme s roboty na jedné vratké lodi.

Přečtěte si včerejší komentář: Den Ivana Hoffmana: Zbytečná vítězství