Doba se nyní mění rychleji, než kdykoli v historii. Být online bylo ještě včera progresivní. Dnes je to samozřejmé a být offline se ze dne na den stalo podezřelým. Vypadá to tak, že co je shledáno užitečným, to je i nařízeno a vynucováno. Ať už jde o elektronické bankovnictví, EET, e-recepty, e-stravenky, e-knihy. Vidíme, že co je „e“, má zelenou a kdo není „e“, jako by nebyl.

Dožadovat se práva být offline je moderní kacířství. Pokud být online znamená přístup k informacím, konkurenceschopnost a obecně pohodlí, pak být offline vyjadřuje touhu žít mimo evidenci, v zemi nikoho, ze které už se všichni odstěhovali do e-budoucnosti. Být dnes offline vypadá jako program pro zaostalce, co nesvedou platit mobilem. Ale vedle nich jsou zde pionýři, kteří hledí za horizont a věří, že budoucnost bude offline. Že se z e-výletu lidé vrátí ke křížku.