Když něco takového přeje občanům politik, lze to kvalifikovat jako jeho pokus zanechat pozitivní stopu a je to ten druh osvěty, která společnost sjednocuje. Což vyniká o to víc, že Miloš Zeman se těší pověsti politika, který společnost rozděluje.

Jisté je, že pokud chceme mít ze společnosti prospěch, měli bychom být také společnosti prospěšní. Také platí, že našemu životu nedává smysl pouze to, čeho dosáhneme a co vlastníme, ale i to, jak vypadáme v očích lidí, se kterými přicházíme do styku. Být někým, koho si druzí váží, není v době, kdy si každý především hledí svého, nic samozřejmého. Proto mimochodem hrozí, že těch, kterým se splní prezidentovo přání, bohužel nebude mnoho.

Vánoční poselství Miloše Zemana se letos neslo ve smířlivém duchu. Možná i proto, že podle průzkumu CVVM mu v prosinci o pět procent stoupla důvěryhodnost, zatímco poslancům naopak klesla. Prezident v dobrém rozmaru popřál vládě, aby úspěšně vládla a opozici, aby vládu konstruktivně kritizovala, zatímco občany vybídl, aby se nenechali manipulovat hysterickými vlnami a podrželi si svéprávnost. Nic tou výzvou nepokazil, neboť posluchači, kterých by se tím mohl dotknout, ho neposlouchají.

I v projevech pronesených prostě a spatra lze číst mezi řádky. Prezident zmínil, že se nás dotknou obchodní války velmocí, zaregistroval zpomalování ekonomického růstu anebo že se ve světě z legitimních důvodů demonstruje. Jako prognostik zřejmě tuší, že místo umělých problémů přijdou brzy skutečné.

Naštěstí se ale politika do našich životů promítne jen do té míry, do jaké jí to dovolíme. Ještě se ukáže být výhodou, že je naše důvěra v politiky nevalná. Společnost překonává krize díky horizontálním vazbám. Tím, že lidé drží spolu. Nikoli péčí osvícené vrchnosti.