Jaká bude reakce na důsledky sucha, si umíme představit snáz, než jak by měla vypadat reakce na jeho příčiny. Když dojde na kritický nedostatek vody, bude se šetřit. Zkušenost z Kapského Města ukazuje, že spotřebu lze omezit na 50 litrů vody na člověka a den, a když to nepomůže, vypne se voda „postradatelným“ a bude se na výdejních místech brát na příděl pod armádním dozorem.

Pokud jde o příčiny sucha, tou zásadní je klesající schopnost krajiny vodu zadržovat. Co naprší, to v lepším případě bez užitku odteče po půdě vyschlé na kámen. V horším případě ta odtékající voda s sebou bere i domy, lidi, dobytek.

Co potřebuje krajina, aby zadržela vodu, není žádné tajemství. Zcelené lány uvést do původního stavu s remízky a jezírky. Vrátit se k hluboké orbě. Vyvarovat se zbytečné řepky, nepřehánět to s kukuřicí a pěstovat tradiční plodiny. Zapomenout na smrkové monokultury a obnovit starý dobrý smíšený les. A je nejvyšší čas deregulovat zregulované vodní toky…

Sucho donutí člověka jít přírodě naproti, protože i u vody platí, že kde nic není, ani smrt nebere. Opustíme filozofii, že z přírody má být co největší zisk, a naučíme se akceptovat, že na fungující přírodě závisí naše přežití. Je jasné, že se nejprve budou řešit důsledky sucha a až pak jeho příčiny. Nejprve dojde na přidělování vody pod dozorem armády a až nakonec se Andreji Babišovi zakáže řepka.