Politické programy stran se až na podružné detaily, jako jsou třeba daně či zmíněné proplácení nemocenské překrývají, neboť zde není nikdo, kdo chce měnit systém a v rámci systému se toho dá změnit pramálo. Většina legislativy je sladěna a koordinována s legislativou EU a přes to nejede vlak, takže největší problém politiků je najít něco, čím se proti sobě mohou vymezit a oč se mohou teatrálně přít. Většinou se hádají, na co utratit drobné z rozpočtu, které zbudou po umoření mandatorních výdajů.

Když nyní ČSSD vyjednává s ANO, nemůže získat vše, ale může si říct o cokoli. Stejné by to bylo, kdyby s Babišem vyjednávala třeba ODS. Pro tradiční strany to není nic příjemného: Nevědí, o co si mají říct, protože ať zvolí cokoli, občan si stejně řekne, že to zařídil Babiš. Není prázdnějšího klišé, než to o prosazování programových priorit!