Pár dní před boháčem Davidem Rockefellerem zemřel muzikant Chuck Berry. Zůstaly po něm rokenroly, které ovlivnily třeba Beatles a Rolling Stones, prakticky ale celou generaci, která podle něj řezala do kytar. Chuck Berry zemřel v devadesáti, pokud ovšem skutečně zemřel, neboť už dávno není pochyb o jeho nesmrtelnosti.

Bankéř Rockefeller a rocker Berry toho kupodivu mají hodně společného. Třeba vztah k umění, které bankéř kupoval a rocker provozoval. Oba řešili daně: Berry je za mlada krátil, Rockefeller na stáří tvrdil, že by boháčům daně slušely vyšší. Oba strávili kus života na cestách. Chuck Berry prý odehrál přes 4000 koncertů a na pódiu se s ním potkal snad každý, kdo v hudbě něco znamenal. Rockefeller pak byl zakladatelem či členem různých organizací a spolků sdružujících globální elitu vyznávající myšlenku Nového světového řádu. Oba pak pracovali na tom, aby po sobě zanechali ve světě stopu. Rockefeller se zasloužil o nepřehledné věžáky Světového obchodního centra, Chucka Berryho je slyšet z milionů desek, paradoxně trvanlivějších než mrakodrapy.

Globalizovat svět rokenrolem je o něco schůdnější mise, než na to jít přes centrální banky. A i do hrobu je šikovnější si vzít rokenrol, než kufr dolarů.

Včerejší komentář: Den Ivana Hoffmana: Zateplování minulosti