Jisté je, že nízká nezaměstnanost je předpokladem pro důstojnější výdělek, a je-li růst ekonomiky doprovázen růstem mezd, čili rostoucí životní úrovní, dává práce smysl. Smysl samozřejmě dává také tradiční nadávání na poměry, neboť nespokojenost představuje potenciál pro další růst. Důležitější, než zda se máme lépe než včera, je pro většinu lidí mít se zítra lépe než dnes.

Pokud životní úroveň stagnuje i při hospodářském růstu, je něco špatně. Zaměstnanci z toho vyvozují, že jsou vykořisťováni. Nízká nezaměstnanost je předpokladem pro spravedlivější dělení zisku než nezaměstnanost vysoká, při které zaměstnavatel pořizuje práci levně a tím pádem díky nízkým nákladům na pracovní sílu více bohatne.

Tříprocentní nezaměstnanost vytváří větší tlak na zvýšení mzdy než desetiprocentní. V krizi jde lidem o práci. Když se daří, o peníze.