O pár let později o něm jednou větou řekl vše Arsène Wenger: „Kdo má rád fotbal, miluje Rosického.“

Odkazem skvělých fotbalistů pro historii bývají sestřihy jejich gólů. Takový sestřih zůstane i po Rosickém, ale v jeho případě by si měl někdo dát práci i se sestřihem jeho geniálních přihrávek anebo momentů, kdy soupeře obral o balón. Rosický tvořil hru. Bylo ho plné hřiště. Symbolicky se to ukázalo při jeho loučení s Arsenalem, kdy si všichni jeho spoluhráči navlékli dresy se sedmičkou a jménem Rosicky.

Fotbalová kariéra Rosického skončila v klubu, ve kterém i startoval, a slyšeli jsme od něj, že se kolem fotbalu chce motat i nadále. Úplně nejlepší by bylo, kdyby nám za sebe vychoval náhradu. S tím, čím nás Rosický bavil, se asi fotbalista musí narodit, ale k talentu je pak třeba přidat spoustu dřiny a vášeň pro hru. Doufejme, že tou vášní pro hru někoho šikovného nakazí a že na fotbalového dvojníka Tomáše Rosického nebudeme muset čekat dlouho!