Jde o pozoruhodný příběh, kdy se spotřebitelé nebouří proti výrobci, který jim poškozuje zdraví, nýbrž proti Evropské komisi, která si v jejich zájmu chce na výrobce došlápnout. Vysvětlení tohoto paradoxu je prosté: Receptura nejoblíbenější české lihoviny je škodlivá tradičně. A jelikož se v případě rumu beztak nejedná o nic zdravého, konzument trvá na chuti, na kterou je už přes 150 let zvyklý.

Alkohol je jednou z posledních legálních drog a tuzemák je vlajkovou lodí naší závislosti. Představuje kontinuitu lidového pití, váže se k němu nostalgie celých generací. Obrana rumové tresti užívané k ochucení lihu z bramborového škrobu se nese na vlně módního retrostylu.

Tomu v Bruselu nemohou rozumět. Stejně jako to nechápou abstinenti či milovníci ovocných destilátů. Dojednaná výjimka je ale tím cennější a Bruselu patří respekt za toleranci. Ustoupil moudřejší.