Když se u příležitosti Dne bezpečnějšího internetu dozvídáme, že se zvažuje ochrana dětí před některými internetovými nástrahami, je docela pikantní, že jde i o ochranu dětí před vlastními rodiči. Ti o dětech k jejich velké nelibosti zveřejňují on-line informace a 13 % dětí za to musí rodiče pokárat a přimět je, aby informace o nich smazali.

Přestože jsou děti na internetu jako ryby ve vodě, chystá se uzákonění regulace „vybraných služeb informační společnosti“, ke kterým by měly děti přístup až od třinácti či šestnácti let. Představa „mládeži nepřístupného“ internetu ovšem v době, kdy tři čtvrtiny dětí komunikuje na sociálních sítích, zní jako protimluv anebo jako vtip. Uzákonit lze samozřejmě v dobrém úmyslu cokoli, ale džin je dávno z láhve venku.

Jak se člověk z reálného světa stěhuje do světa virtuálního, své návyky i zlozvyky bere s sebou. Internet už není svobodnějším ani lepším světem, stále víc se stává kopií světa reálného. Je to dáno jeho všeobecnou dostupností. Den bezpečnějšího internetu se už dožil patnácti let a je jasné, že každým rokem je internet nebezpečnější a pro dospělé, stejně jako pro děti. Současně je ovšem také stále užitečnější a nezbytnější. Den bezpečnějšího internetu je načase přejmenovat. Na Den bezpečnějšího světa.