Zatímco číselníky na benzínových čerpadlech u nás hypnotizují pohledem milióny automobilistů, zpráva o bankrotu amerického dodavatele jaderných technologií Westinghouse Electric zajímá pouze hrstku akcionářů a případně ještě politiky, kterým se komplikuje sen o diverzifikaci dodavatelů jaderného paliva.

U Westinghousu se hovoří o dluhu 10 miliard dolarů, o notorickém překračování rozpočtů, podezřelém účetnictví a občas dokonce i o vadném zboží. Jelikož ale jde o firmu renomovanou a příliš velkou na to, aby padla, Westinghouse může počítat s protekcí, čili s netržní pomocí z veřejných peněz. Kdyby bylo nejhůř, vypomohou Američanům s jaderným palivem rádi Rusové. Na Rosatom prozřetelně Američané neuvalili ekonomické sankce a už loni v létě byl podepsán první kontrakt na dodávku ruských palivových kazet pro zkušební provoz v amerických elektrárnách.

Určitě není důvod Westinghouse odepisovat. Pokud ho od Američanů mohla koupit japonská Toshiba, klidně ho pro změnu od Japonců mohou koupit Číňané. A kdoví, třeba jednou budeme na pumpě místo benzínu a nafty kupovat do atomových automobilů palivo zrovna od Westinghousu a zajímat se, o kolik haléřů nás doplnění atomu přijde dráž či levněji.

Nyní ovšem řešíme benzín a heslem dne je vyhýbat se Praze, kde je litr o korunu padesát dražší než v Pardubicích. Radost z levnějšího benzínu, než mají Pražané, lze mít momentálně kdekoli v republice.

Včerejší komentář: O smutných Britech