Zatímco dosud se ve Francii na mobily pohlíželo skrz prsty kvůli obavě, že jejich záření může způsobovat zdravotní rizika, nynější zpřísnění zákona je odůvodněno tím, že mobily rozptylují, zneužívají se k šikaně a závislost na mobilech že způsobuje, že děti spolu přestávají mluvit a jenom sledují displeje svých přístrojů.

Iniciativa francouzských zákonodárců by neměla uniknout těm našim, neboť české děti nebudou o moc jiné než ty francouzské. Tím pádem budou podobně závislé na mobilech a hrozí jim stejné negativní důsledky. Následovat francouzský příklad ale vyžaduje kuráž, neboť zakázat školákovi ve škole mobil je totéž, jako zakázat narkomanovi drogu.

Není úplně jednoduché přesvědčit závislého, že je v jeho zájmu být omezen. V případě mobilů navíc děti již od útlého věku vidí vlastní rodiče zírat do displejů, takže jim tento nešvar musí připadat jako něco zcela normálního. Vůbec je nemusí napadnout, že škola je výjimečnou příležitostí navázat přátelství na celý zbytek života, neboť po škole už člověku přibývají pouze známí a kolegové.

Že se děti kvůli chytrým mobilům nesoustředí na to, aby se staly ve škole chytřejšími, je mrzuté. Tragické ale je, že se kvůli příliš chytrým mobilům nesoustředí na to, co mají šanci prožít v reálném světě v době, kdy se formuje jejich osobnost. V tomto smyslu je zákaz mobilů o přestávkách pro budoucnost dětí daleko přínosnější, než zákaz hledět do displeje v hodině!