Bez ohledu na debatu o smyslu a vyhlídkách afghánské mise, což vždy bude debata politická, si vojáci nasazení v této zahraniční misi zaslouží náš respekt. Z vojenského hlediska jsou vystaveni extrémnímu riziku i přesto, že mise Rozhodná podpora je misí nebojovou, jejíž smyslem je podpora afghánských bezpečnostních sil. Jestliže za hrdiny považujeme padlé, pak ve skutečnosti je hrdinou i ten, kdo afghánskou misi přežije.
U většiny sporů, konfliktů a válek platí, že nemají vojenské řešení. V Afghánistánu se ovšem válčí čtyřicet let a americká přítomnost, respektive přítomnost NATO, trvá už sedmnáct let proto, že tento konflikt nemá řešení diplomatické. Řada pozorovatelů se nezávisle na sobě shoduje, že životní situace afghánských civilistů se dramaticky zhorší pokaždé, když intervenční armády začnou Afghánistán opouštět. Lidé se stávají obětí lokálních band a extrémistických skupin, které mají v klanové a kmenové společnosti obtížně ovladatelné z centra hlavní slovo.
Afghánistán je společností rozvrácenou a zmrzačenou násilím. Představa, že politici, ti místní, anebo politici zainteresovaných velmocí, domluví v Afghánistánu mír, je naivní. Za schopnost sebeobrany a za garanci dodržování alespoň těch základních pravidel a řádu vděčí obyčejní Afghánci vojákům. I těm našim.