Pak je zde politický odkaz Chovancova dědečka, který coby sociálně demokratický poslanec po roce 1948 nesouhlasil s vynuceným spojením ČSSD s komunisty, což vnukovi Chovancovi brání hlasovat pro vládu podpořenou hlasy KSČM.

Milan Chovanec poskytl 1. února v Praze rozhovor Deníku.
Chovanec novou vládu ANO a ČSSD nepodpoří, kvůli svému svědomí

Svou stranickou nedisciplinovaností poslanec Chovanec vyslovení důvěry vládě nemohl ohrozit a není na škodu, že někdo shrnul pochybnosti té části sociální demokracie, která účast na vládě vidí černě.

Stranické referendum sociální demokraty nesjednotilo a diskuse o tom, kudy dál, případně s kým, se opakovaně rozhoří pod nejrůznějšími záminkami a při každé vhodné či nevhodné příležitosti. Milan Chovanec tedy nebude mít ve straně i ve společnosti nouzi o publikum.


V politice je to jako ve filmu: i vedlejší role musí být obsazeny. Vedle role vítěze, která v ČSSD padla na Jana Hamáčka, je třeba věrohodně sehrát i roli poraženého. Milan Chovanec by ovšem za svůj výkon v této vedlejší roli politického Oscara nedostal.

S větší noblesou ji totiž sehrál Bohuslav Sobotka. Po volebním debaklu, pod kterým byl podepsaný, nekandidoval na předsedu, složil poslanecký mandát a stal se řadovým členem, který respektuje demokraticky zvolené vedení. Na rozdíl od Milana Chovance Sobotka nepřilévá olej do ohně a netrpí teatrálně v záři reflektorů někde na Facebooku.

Ivan Hoffman
Den Ivana Hoffmana: Komunistické priority