Abychom měli standardního ministra zahraničí, nikoli jen záskok, musí se stát jedna ze dvou věcí. Že se prezident smíří s kandidátem ČSSD, kterým je pan Miroslav Poche, anebo že se předsednictvo ČSSD shodne na jiném kandidátovi, než je pan Miroslav Poche. Předsednictvo ČSSD bude jednat v pátek, a jak říká předseda Hamáček: „Předsednictvo je kolektivní orgán. Každý člen má jeden hlas, včetně předsedy.“

Cokoli sociální demokraté řeší, řeší za situace, kdy jejich červencové preference činí u různých agentur shodně osm procent a na obzoru jsou volby do třetiny Senátu, ve kterých ČSSD obhajuje polovinu ze čtyřiadvaceti mandátů. Každá chyba je přijde draho, a protože platí „kdo nic nedělá, nic nezkazí“, mohou sociální demokraté snadno podlehnout pokušení dělat mrtvého brouka.

V případě ministerstva zahraničí to znamená neměnit svého kandidáta, protože by to vypadalo jako slabost, ale ani na jeho jmenování netlačit, protože jde o politika, se kterým kvůli jeho nevalné image sotva udělají terno. Držet se při zdi už ale v případě ČSSD nic neřeší. Na post ministra zahraničí by neměla pohlížet jako na trafiku pro vlivného člena, nýbrž jako na příležitost jmenovat ministrem někoho, kdo udělá na občany dojem. A zvedne straně preference.