Vnitrostranická referenda lze brát jako projev demokracie, anebo jako projev alibismu, čili zbabělosti. Pro mix demokracie nepřímé s demokracií přímou neexistuje ideální předpis.

Z nezaujatého odstupu se nicméně zdá, že když je strana tak zásadně rozdělena, že ji fakticky tvoří strany dvě, jedna, co chce vládnout, a druhá, která chce být v opozici, pak by se taková rozdělená strana měla i formálně rozdělit na dva důvěryhodné týmy. Bylo by to čestné vůči voličům, aby tito nekupovali zajíce v pytli.

Mrzuté je, když se strana rozštěpí v situaci, kdy se jako u německé SPD má rozdělit aktuálně pouhých 15 procent preferencí, anebo u ČSSD už jen 6 procent. Pud sebezáchovy velí radši rozhádaní držet spolu, než zaniknout každý zvlášť. Stranické referendum je nadějí, jež umírá poslední.