I to je evropský trend. Zavedené strany drží spolu proti nové konkurenci. Tím se ale stávají pro své tradiční voliče nečitelné, nedůvěryhodné a nakonec i nevolitelné.

Švédové právě zvolili kontinuitu i změnu současně. Než volič hodí svou stranu přes palubu, vždy jí ještě dá šanci na nápravu. Je to zbytečné, protože staří psi se nenaučí novým kouskům, ale je to férové. Navíc praktické, protože strany původně extrémní a radikální, kterým patří politická budoucnost, mají čas se zklidnit, aklimatizovat v parlamentu a najít politické spojence, jak je tomu například v Rakousku.

Švédská volba je volbou přechodného provizoria. Strany, které zůstaly u moci, dostaly šanci napravit důsledky přistěhovalecké politiky, kterou ale nepovažují za chybnou a nechtějí ji definovat jako příčinu problémů. Proto není pravděpodobné, že svedou imigranty integrovat a obnovit v zemi bezpečnost. Švédsko upřednostnilo eskalaci problému před jeho řešením.