Je mrzuté, že jsme upadli v nemilost kvůli odsudkům politiků na adresu novinářů, což jsme my novináři nemohli ovlivnit, a kvůli tomu, že zahraniční majitelé prodali místní média majitelům českým, což Reportérům bez hranic vadí. Do třetice pak pověsti českých médií ublížili ti zákonodárci, kteří koketovali s myšlenkou obnovit trestný čin hanobení prezidenta republiky.

Můžeme být rádi, že Reportéři bez hranic známkují naši novinářskou svobodu, a neřeší naši důvěryhodnost. Na důvěryhodnosti, nikoli na tvůrčí svobodě totiž závisí, jak si tisku považuje veřejnost, přičemž z průzkumů veřejného mínění víme, že důvěra lidí k médiím setrvale klesá.

Starost Reportérů bez hranic o naši novinářskou svobodu horlivě sdílejí politici, především ti opoziční. Pravděpodobně tak činí v naději, že o nich na oplátku budeme hezky psát. Vstřícnost médií k politikům je ovšem něco, na co jsou Reportéři bez hranic alergičtí a za co by nás mohli poplísnit při příštím známkování… Svoboda se hodí, ale prioritou je být důvěryhodný u veřejnosti, u čtenářů. Pro ně tu jsme.