Čím déle je Donald Trump prezidentem, tím nápadnější je jeho nepředvídatelnost. V tom, co prohlašuje, si běžně protiřečí. Působí dojmem, že nedrží slovo. Anebo že říká, co mu zrovna slina přinesla na jazyk. S nezvyklou lehkostí hází přes palubu své spojence, anebo se obklopí svými kritiky. Není jasné, o co mu jde, kromě snahy ustát situaci, kdy se příliš nemá o co a o koho opřít.

Jak jde s Trumpem čas, je stále těžší ho brát vážně. Kvůli potlesku je schopen říct, co jeho partneři chtějí slyšet, anebo naopak zareagovat zcela nediplomaticky a neadekvátně. Poslední dobou se zdá, že svět má Trumpa přečteného. Spojenci si od něj drží odstup a soupeři k němu přestávají mít respekt.

Nezdá se, že by Trumpovo prezidentství činilo Ameriku opět skvělou. Spíše ji činí postradatelnou: Trump je doma kritizován za to, že Amerika ztrácí vůdčí roli a světovým lídrem že se stává předvídatelnější a cílevědomější Čína.

Donald Trump je typem prezidenta – provokatéra, kterému kdo může, hází klacky pod nohy. Trump tím pádem svým prezidentstvím klopýtá, a jelikož disponuje nezanedbatelnými pravomocemi, klopýtají s ním i ti, co mu házejí klacky pod nohy, a vlastně celá Amerika. Polovině Američanů vadí, že Trump nemá podporu politiků řešit problémy Ameriky. Druhá polovina je pak přesvědčena, že hlavním problémem Ameriky je Trump. Největší problém Ameriky pak je, že pravdu mají všichni.