Jen naprostý hazardér o Vánocích experimentuje a napeče jiné cukroví, uvaří jinou polévku anebo jinak než tradičně namíchá bramborový salát. Vánoce nelze vylepšit. Dají se jen zkazit.

V dnešním světě, který se rychle a radikálně proměňuje, denně řešíme otázku, na čem lpět, čeho se držet, a na čem naopak netrvat, od čeho se oprostit. Díky globalizaci se nám otevírají nové obzory, současně ale ztrácíme půdu pod nohama.

Naděje se mísí s nejistotou. Vyhlížení nových možností je provázeno obavou o ztrátu jistého, opouštěného pro nejisté. Vánoce přicházejí proto, abychom se zastavili a alespoň jeden den v roce udělali všechno stejně jako loni a jako vždycky. Anebo alespoň skoro všechno.

Vánoce jsou sázka na jistotu. Je to okamžik, kdy se po způsobu přepracovaného či zavirovaného počítače restartujeme, uvádíme se do původního optimistického nastavení. Vždy o Vánocích se v nás obnovuje naděje, že naše bytí má smysl. Že jsme zde pro něco a pro někoho.