Rozdíl mezi dnešním Izraelem a dnešní Británií spočívá vtom, že u Britů upadli v nemilost ruští boháči, kteří kamarádí s ruským prezidentem, zatímco Izrael boháčům přátelství s Vladimirem Putinem nezazlívá. I jako izraelský občan s právem vycestovat do Británie zůstane ovšem Abramovič Putinovým kamarádem, na kterého budou Britové hledět přes prsty. Otázka je, zda mu to Británii neznechutí, a pokud znechutí, jak to bude s jeho chutí angažovat se v anglickém fotbale.

Abramovičovo vízum by sotva někoho zajímalo, kdyby nebyl vlastníkem fotbalové Chelsea. Když nyní Chelsea přešla z ruských do izraelských rukou a britští politici už nebudou zkoumat finanční minulost bohatého Rusa, nýbrž bohatého izraelského Žida, možná se vše v dobré obrátí.

Kádrování boháčů mimochodem stejně nemá budoucnost. Londýn kromě Rusů vlastní zámožní Arabové či Číňané a zatím se nestalo, že by někdo kus Londýna rozebral a odvezl. Spíše hrozí, že boháči, citliví na své investice, shledají Londýn rizikovým prostředím, a přesunou se do nějaké přátelštější destinace.