Vláda zamýšlí zvýhodnit resorty, kde jsou platy nejnižší, a ty, kde lidé chybí. Vládní prioritou pro příští rok je školství, kultura či sociální služby.

Vláda a odbory se střetávají logicky. Zatímco odbory lobbují za pracující, vláda nese odpovědnost i za důchodce, handicapované či za děti. Od vlády se tedy při sestavování rozpočtu očekává sociální cítění a solidarita s potřebnými. Vůči zaměstnancům ve veřejném sektoru byla mimochodem minulá vláda štědřejší než ty předchozí a vzniká-li nyní vláda na podobném půdorysu, lze říct, že se odboráři dobývají  do otevřených dveří. Premiér soudí, že zbytečně agresivně, a ministr zdravotnictví vybízí odboráře, aby dělali svou práci, vyjednávali se zaměstnavateli a nevydírali vládu.

Podstatné je, že v souvislosti s dobrým stavem ekonomiky u nás mzdy rostou, čili že pracující, kteří mají na růstu ekonomiky zásluhu, mají z toho růstu také užitek. Není to úplně samozřejmé. Jsou i vlády, které soudí, že když se daří, je třeba pracující oškubat a pod záminkou šetření na horší časy peníze přerozdělit bohatým.