V našem civilizačním okruhu je představitelné, že se vzájemně tolerují lidé, kteří se koupou oblečení, lidé, kteří upřednostňují plavky, a dnes už i lidé zcela svlečení. Podobně jsme uvyklí náboženské toleranci a toleranci různých politických názorů. Míra naší tolerance ovšem rapidně klesá, když není opětována a když čelíme intoleranci. Egypťan šířící svou víru nožem prokázal islámu službu vskutku medvědí. Pokud jsme se dosud pozastavovali nad řáděním džihádistů ve světě a u našich sousedů, pak s další českou obětí džihádu už budeme tento druh teroru brát osobně.
Jsme-li terčem, přirozeně uvažujeme o obraně. Ta začíná u prevence, u minimalizace rizik. Je rozumné poučit se z cizích chyb. Nezavádět něco, s čím jinde učinili špatnou zkušenost. Česká veřejnost je ve většině ostražitá vůči islámu a migraci. Tato ostražitost pomine, až uvidíme, že ve Francii či Německu jsou vztahy mezi křesťany a muslimy idylické. Dokud nejsou, a kvůli náboženské intoleranci se do lidí střílí a najíždí autem, těžko lze lidem vyčítat, že o přednostech multikulturní společnosti pochybují. Mají strach.
