Už to nějakou dobu není o Davidu Rathovi, ale o české justici. Obviněný testuje mantinely její trpělivosti a předvádí nám, jak s ním soudy neumí zúčtovat, přestože je jeho případ jasný jako facka. Soudu to možná připadá tak, že v případě politické celebrity je třeba postupovat precizně, aby se neřeklo, že jde o proces politický, nikoli proces s politikem. Nic se ale nemá přehánět. Ani preciznost. Hrozí totiž, že v ní veřejnost spatří obyčejnou liknavost.

Především díky odposlechům nemá pan doktor šanci přesvědčit veřejnost o své nevině. Za takové situace by se normální člověk přiznal a smířil se s tím, že za chamtivost a pitomost se platí. Kromě toho, že je Rathovo zatloukání zbytečné, je také otravné a nevkusné.

Pokud jde o justici, měla by myslet na svou prestiž, mělo by jí záležet na respektu k veřejnosti. Všichni vidíme, jak si pan doktor ze soudu dlouhá léta dělá dobrý den, jak si právníky škodolibě vychutnává. Vina za to trapné divadlo ovšem nepadá na obžalovaného. Zlobíme se na soud, který si to nechá líbit. Neškodilo by Rathovi pár let přidat. Preventivně, pro výstrahu podobným výtečníkům.