Mohlo by u toho zůstat, pokud by se dětí jako dosud ozývaly ročně desítky. Těch, co se ocitají v nouzi a nevědí si rady ale přibývá a v budoucnu by jim asi měl naslouchat a pomáhat specialista.

Kdo by ale měl být dětským ombudsmanem? Problémy dětí vesměs způsobují dospělí, z čehož plyne, že by dítě mělo mít blíž k dítěti, než dospělému, kterému je problém věřit. Učinit dětským ombudsmanem dítě je ale něco, co ješitní dospělí nikdy nedopustí, byť by v praxi nebyl problém, aby dítěti v této funkci asistoval třeba dospělý právník s dětskou duší. Schůdné nebude ani učinit dětským ombudsmanem dětinu. Panuje předsudek, že dospělý, který se chová a myslí jako dítě, tedy prostě a důvěřivě, je zároveň nerozumný a naivní… Vše směřuje k tomu, že děti budou muset vzít zavděk dospělým. Ale lepší něco než nic.