Díky ekoauditu a na něj navazujícím legislativním úpravám průmyslníci údajně ušetří až osm miliard ročně. Ani se nechce věřit, že o takové peníze dlouhá léta přicházeli kvůli zbytečným ohledům na životní prostředí!

Pokud jde o nás ostatní, můžeme průmyslníkům jejich starostlivou vládu závidět. Nechat si změnit předpisy a zákony, aby nebylo třeba je dodržovat je geniální zlepšovák. Navíc když v éře globalizace jsou průmyslníci jen vzácně nuceni žít tam, kde si nechají dělat ekoaudit.

Také je třeba si přiznat, že kdyby vláda sbírala podněty k ekoauditu od nás, neprůmyslníků, nemělo by to valný ekonomický přínos. Na rozdíl od podnikatelské sféry bychom se rozpakovali, zda přestat s monitoringem a evidencí různých škodlivin, zbytečně bychom bazírovali na čistém vzduchu, nelíbil by se nám benevolentní přístup k odpadům a podezřele by na nás působila snaha zjednodušovat evidenci.

Zmírnění právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí je krok zvláštním směrem. Má prý podpořit konkurenceschopnost a rozvoj. Přitom v minulosti ne tak vzdálené jsme se těšili, jak pokrok a rozvoj půjde ruku v ruce se zlepšováním prostředí, ve kterém žijeme. Teď se zjišťuje, že jsme si nejen žili nad poměry, ale ještě i v nadstandardně ekologickém prostředí. Na ekoaudit, který to napraví, byl nejvyšší čas.