Zjistilo se totiž, že ty peníze skončily v soukromém hotelu, který postavil a později prodal Vlčkův poradce, pan Vrtal. Prokáže-li se zneužití dotace, ministr financí Janota bude chtít její vrácení i s penále. Podnikatel se určitě bude kroutit, že nic neprovedl, anebo že nic nemá, jenže zatím se zdá, že v této kauze se tunelovalo tak amatérsky, že se vykroutit nelze.

Argumentem pro porcování medvěda, jak se říká proceduře, kdy poslanci v rámci schvalování rozpočtu navrhují přispět několika miliony na lokální projekty či akce, je získat politické body u občanů ve svém volebním obvodu. Poslanec, který vyžádal dotaci na opravu střechy místní sokolovny, může doma říct, že pro svou obec v Praze něco zařídil. Však se také poslancům v souvislosti s medvědem nevyčítá plýtvání či rozkrádání, nýbrž nesystémovost a populismus. V parlamentu se nemají co rozptylovat sháněním peněz na bazény a solária. Jsou zvoleni zákonodárci, čili aby pečovali o legislativu.

Kauza Vlčkova povedeného rádce je dvojnásobně mrzutá. Kromě spoluodpovědnosti za zneužití veřejných prostředků má poslanec ještě na triku zneužití důvěry, že jsou politici při porcování medvěda vedeni dobrými úmysly. Dotace, přidělené poslanci v nestandardním, papalášském režimu, by se teď měly zpětně prověřit. A pokud Harrachovský medvěd není jedináček, měl by se milým poslancům tento jejich politický mazel bez pardonu odebrat. Že jim pak voliči budou vyčítat, že pro ně v Praze nic neudělali? Za to ať poslanci poděkují kolegovi Vlčkovi.