Nic proti pokroku, jehož bude nejspíše pan doktor Heger příznivcem, ale než se nechal přemluvit štědrými developery, možná si měl promluvit s nějakými ušními specialisty. Ti by ho totiž překvapili informací, že zatímco je člověk stále hlučnější, jeho ucho se tomu jaksi nepřizpůsobuje. Člověk se samozřejmě stále vyvíjí, ale aby pohodově snášel nějakých 65 decibelů, bude se na to spontánně adaptovat několik tisíciletí.


Aby si tedy člověk mohl dovolit pokrokový rachot, chtělo by to jeho vývoj urychlit. Vymyslet pro moderního člověka odolnější ucho. A když už tím pan Heger někoho bude pověřovat, mohl by rovnou vypsat grant i na vývoj odolnějších plic. Pak by mohl zákon o vyšším hluku vylepšit ještě přílepkem o vyšších emisích, aby se na Ostravsku lépe podnikalo hutím a prostý lid aby se mohl levně ohřívat spalováním pneumatik.

Lidí, kteří hlučí proti nesnesitelnému hluku, je hodně. Nic to ale není platné, neboť politici jsou hluší a hluk jim tím pádem nevadí. Vlastně jim nevadí nic. Jsou otrlí, neboť zde není toho, kdo by je vytahal za uši. Ministr, který rozhoduje o povolených decibelech, by ovšem měl být vyšetřen povinně a jím povolená norma by se na něm měla testovat. Kdyby na něj lidé z hlukem postižených lokalit řvali v intenzitě 65 decibelů nonstop 24 hodin, třeba by ho to srovnalo. Pokud se ovšem nejedná o rockera, který si v hluku libuje. V takovém případě je vše ztraceno a nezbývá, než si do uší pořídit špunty. Voliče TOP 09, kterým za pana ministra Hegera vděčíme, poznáme podle toho, že špunty hrdinně odmítnou.