Jenomže jídlo se údajně moc nekrade. Mezi nenechavci je největší zájem o alkohol a drahou kosmetiku. Pokud bychom tedy chtěli brát situaci v supermarketech jako barometr společenské situace, na nouzi data příliš neukazují. Co dramaticky upadá, není životní úroveň, nýbrž mravy. Nedostatek drahé kosmetiky a alkoholu nás totiž nemůže ohrozit na životě.

Nepříjemné je také mezinárodní srovnání, podle kterého nemáme při vykrádání supermarketů v Evropě konkurenci. Ta desetina procenta nad evropským průměrem ztrát z prodejů (u nás 1,38 %, v Evropě 1,27 %) nepředstavuje jenom hodně peněz, ale také spoustu ostudy. Navíc takové, ze které nemůžeme obvinit politiky. Neuvěřitelný devadesátiprocentní nárůst je pozitivní v jediném. Je to příliš, aby mohlo jít o ryze občanskou aktivitu. Odporuje logice, že by místo jednoho loňského zloděje jich letos řádilo mezi regály devět!

Krade-li se ponejvíc to, co lze prodat, pak smyslem lupu bude pořizování drog a mincí do hracích automatů. Ví se také, že nezanedbatelný podíl na ztrátách supermarketů mají jejich nevalně placení zaměstnanci anebo že existuje kleptomanie jako diagnóza, psychická porucha. A jsou lidé, pro které vynést z nákupního centra nezaplacené zboží představuje skvělou adrenalinovou zábavu, srovnatelnou s výpravou k pólu či s prodíráním se amazonským pralesem. To vše si musíme několikrát dokola zopakovat, nechceme-li číst statistiku tak, že jsme největší lapkové v Evropě. Anebo jsme?