Někomu to může připadat jako logické vysvětlení, ke kterému není třeba další diskuse. Znát záměry zločinců přece může zachránit život řadě nevinných lidí! Diskutovat je pak ale třeba o tom, proč vlastně americký kongres v únoru zakázal předstírané topení či popravu anebo elektrošoky a jedenáct dalších metod rozvazování jazyku.

Přejí si snad Bushovi oponenti úspěch terorismu? Jsou snad prodlouženou rukou Usámy bin Ládina? Jeden z důvodů, proč nemučit vězně, zmínila předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová: „Nakonec naše schopnost vést svět nebude záležet jen na našich vojenských schopnostech, nýbrž také na naší morální autoritě.“

Mezi americkými zákonodárci je hodně těch, kteří správně tuší, že mučení vězňů Ameriku v očích světa poškozuje a ta škoda že je zřejmě větší, než význam informací od mučených zatvrzelců. Obecně jde o stále stejné dilema, zda účel světí prostředky. Radikálové všeho druhu, všech ideologií a vyznání řeknou, že ano. Vlastníci pravdy, přesvědčení o své neomylnosti, se vždy budou cítit oprávněni učinit cokoli špatného pro naše dobro. Na druhé straně ale existuje odvěká zkušenost, že špatné prostředky zřídka vedou k dobrému cíli. Přizvat ďábla k hledání šťastného, svobodného světa je projevem velké naivity. Anebo stupidity. Zlo má vlastní priority a dobro k nim nepatří ani náhodou.