Bývalý poradce amerických prezidentů a zahraničněpolitický expert především zopakoval argumenty, které už z minulosti známe od Bushových oponentů. Radar za prvé vychází z technologie, která nefunguje, za druhé ho Evropa, kterou by měl chránit, nechce a za třetí nejsou aktuální hrozby, kterými byla jeho výstavba zdůvodňována.

Ve chvíli, kdy Američané od záměru s radarem v tichosti upustí, mohou i u nás do ztracena odeznít emoce, které spor provázely. Nebo bude třeba téma sporu lehce modifikovat: místo hádky, zda u nás americký radar má, či nemá být, si diskutéři mohou vyškrábat oči v ohnivé rozepři, zda radar byl či nebyl chytrý nápad. Odpůrci mohou do omrzení opakovat, že tady hrozila přítomnost cizích vojáků, ztráta suverenity a riziko, že budeme terčem teroristického či protiradarového útoku. Příznivci radaru pak mohou pevně stát za přesvědčením, že radar byl výborný nápad, i když by nefungoval a před ničím nebránil. Úplně by bývalo postačilo, jak ta stavba uměla vytočit Rusy a partnery v EU!

Zatímco hádka o radar bude už ryze akademická, o tom, co by bylo, kdyby, politiky čeká ještě zcela reálná otázka, jak naložit s podepsanými česko-americkými smlouvami, tedy zda je ratifikovat v parlamentu. Politicky nejchytřejší by asi bylo najít pro ně v parlamentu také nějaký hodně hluboký šuplík. Nepotvrdit je ani netrhat. Založit. A požádat umělce o písničku, ve které bychom se s radarem vesele rozloučili! Když už jsme ho tak rozverně zpěvem vítali.