Když totiž první zprávy říkají, že v Mexiku na chřipku neumírají děti a senioři, nýbrž mladí a zdraví dospělí, rázem se odborníci rozpomínají, že tomu bylo podobně i v letech 1918-1920. Španělská chřipka kosila lidi se silným imunitním systémem, protože virus vyvolal přehnanou obrannou reakci organismu a lidé umírali udušením, když se jim plíce zaplnily krví.

Prasečí chřipka má údajně zatím na kontě stovku mrtvých Mexičanů. Kromě toho podle očekávání rychle infikovala burzy, především akcie společností z oblasti cestovního ruchu. A onemocněly barely ropy. Brent skoro o dva dolary. Jenomže ptačí zkušenost říká, že burzy se uklidní dříve než média. Investoři se vrátí ke svým toxickým aktivům a krizovou zdravotní situaci mezinárodního rozsahu nechají ochotně novinářům.

Je silně nepravděpodobné, že budou lidé hynout po milionech. Hlavně když prý stačí mýt si ruce, a jde-li do tuhého, nasadit si roušku. Fotografie z Mexika ukazují, že fotbal se dá hrát bez diváků a na ulicích na sebe nemusíme prskat.

Lidstvo si s prasečí chřipkou poradí. Vzpomeňme, jaký strach nám před časem naháněly krávy kvůli BSE, anebo jaká hrůza šla z uhynulé labutě kdesi na rybníku, podezřelé z přenosu H5N1. Prasečí varianta našeho strachu o život pomine, jako přišla, aniž by se statisticky zařadila mezi hlavní příčiny, které nám krátí životy.

To, na co budeme i nadále nejčastěji kolabovat, je na jedné straně hlad z nouze a na straně druhé obžerství a konzumace drog z nadbytku. Soudě podle názvu nové nemoci to nejhůř odskáčou prasata.