Asi se mělo za to, že si v případě potřeby pořídí ODS nějakého dalšího konstruktivního sociálnědemokratického přeběhlíka. Nečekalo se, že se tak nestane, a premiér že si nesežene náhradu za čtyři původně vládní poslance, kteří se chystali konstruktivně přeběhnout k opozici.

A o čem svědčí ta panika, která ovládla média po vcelku předvídatelném pádu dávno menšinového kabinetu? Především o tom, že se tady politická korupce, převlékání dresů, vydírání a manipulace považují za přirozenou součást péče o věci veřejné.

Zdá se, že jsme uvykli nízké politické kultuře, že tolerujeme hrubost, nafoukanost a aroganci. Jinak by nemohlo být těch plačtivých komentářů, že poslanci svým hlasováním poškodili zahraničněpolitické zájmy státu a ublížili občanům. Nic takového se totiž nestalo. Pouze jde od válu další partička velikánů, kteří se jako mávnutím kouzelného proutku změní na původní trpaslíky.

Demokracie nestojí na lidech, ale na principech. To je třeba připomínat nejen politikům, ale také novinářům. Za ty peníze, co nás stojí provoz parlamentu a vlády, máme právo na víc, než na jakési menší zlo, kterým se tu co chvíli trapně šermuje.

Argumentace, že máme být vděčni za nekvalitní politiky, neboť by je mohli vystřídat ještě nekvalitnější, je argumentace špatná. Je třeba tak důsledně trvat na dodržování zákonů, pravidel a principů, aby se nekvalitní zastupitelé do odpovědných funkcí nedostali, případně aby z nich byli urychleně vystrnaděni.

Je to úkol těžký, nikoli ovšem nesplnitelný. Předpokládejme, že poměr prospěšných a škodlivých poslanců a ministrů je padesát na padesát a to napříč politickým spektrem. Co brání těm lepším, distancovat se veřejně od hulvátů, nafoukanců a diletantů? Proč ti kvalitní napříč stranami nevystoupí spolu proti nekvalitním? Bojí se nudy? Věří snad, že občan jejich trapnosti tleská? Co když si nějakým průzkumem zjistili, že stoupenců a odpůrců pokleslého politického kabaretu je padesát na padesát?!