Tady něco nehraje! Buďto senátoři neschopnost porovnávat zákony jenom předstírají a od Ústavního soudu nechtějí expertizu, nýbrž alibi, anebo jsou skutečně právně negramotní a pak není jasné, proč gramotnost jindy předstírají. Že by k porovnání Evropské ústavní smlouvy s Lisabonskou smlouvou nebylo třeba alibi od expertů?

Již tak nevalná image senátorů opět utrpěla přiznáním, že coby zákonodárci jsou schopni zákony jen odkývat (neodkývat), aniž by jim valně rozuměli. Nevyzná-li se člen parlamentu ani v Ústavě, pak je to věru zastupitel na baterky. Senát to od svého vzniku neměl lehké a připomeňme, že především ODS a KSČM měly tuto instituci za spolek zbytečných parazitů. Když dnes má ODS v Senátu většinu, umí tu zbytečnost pěkně názorně předvést.

Třeba zrovna zdržováním Ústavního soudu. Člověka může téměř napadnout: Ještě že máme i europoslance, kteří se nechodí prosit o radu k nějakému evropskému sudu, co mohou a nemohou odhlasovat! Že by byli kvalifikovanější a méně zbyteční, než ta zdejší poslanecká sešlost? Bohužel je jen malá šance, že by naši evropští poslanci mohli kontrolovat, usměrňovat či vychovávat dobrým příkladem zdejší senátory.

Především se vznášejí kdesi v evropských oblacích a místní žabomyší spory nemohou konkurovat kontinentálnímu „žabomyšismu“. Pak je zde ten trapný příběh, kdy europoslanci ze svých příbuzných dělají euroasistenty. Čím déle to různě vysvětlovali a vášnivě obhajovali, tím jasnější bylo, že jde hlavně o peníze, kterých nikdy není dost a co je doma, to se počítá.

A chtít po našich europoslancích komentář k Lisabonské euroústavě? I jejich názor má muší váhu. Nic nezmění na faktu, že nefungující EU by nám byla na nic a fungující EU že vůbec nezaručuje, že z ní budeme mít prospěch i my, obyčejní evropští občané. Nám kompetence, které nemáme, určitě neubudou a ani náhodou nepřibudou. A zda více doplatíme na lokální chaos či na centrální dozor, je otázka pro křišťálovou kouli.