Hon na kontaminované čínské lžimléko sotva co změní na tom, že se ve snaze ušetřit budou ve stále větší míře produkovat padělky potravin, chemické náhrady za nerentabilní originály.

Falšovat mléko není čínský nápad. Ani tekutina, která se prodává u nás pod označením „mléko“ nemá mnoho společného s tím, co produkuje kráva.

Vtip je v tom, že je velice málo lidí, kteří mohou kravský originál a mlékárenské falzum porovnat. Ve městech, kde žije většina populace, člověk krávu prakticky nepotká. (I když se může často cítit v její kůži, když se ho na každém kroku někdo snaží podojit.)

A my, kteří kupujeme mléko od lidí, co ještě mají krávy, zas nemáme zapotřebí masochisticky testovat tu bílou vodu v plastu. Obyvatelstvo se rozdělilo, a co pijí jedni, druhým by nejspíše nechutnalo. A je to tak v pořádku.

Když je ovšem nyní řeč o Číňanech, kteří od nás odkoukali potravinářské fixlování a ještě ho „vylepšují“, neměli bychom se tvářit, že jsme překvapeni. Tu chemikálii, která se tváří jako žádaný protein, nedistribuovali do celého světa včetně Evropy Číňané, ale neviditelná ruka trhu.

Nebylo v tom nic osobního, jde stále o nabídku a poptávku. V tomto případě po výrobku, který zná každé dítě z reklamy na sympatické fialové veselé zvíře. Jak symbolické: Vymyšlený produkt vymyšleného tvora. Snad to naše mléko neškodí. Že ale něco není na ledviny, ještě neznamená, že to není na mozek.