Šetřit chtějí zkrátka všichni a už jde jenom o to jak, respektive na kom. Ke snížení deficitu vedou dvě cesty. Vybrat více peněz, anebo snížit výdaje. Vybrat více ovšem znamená zvýšit daně a u snižování výdajů jde mimo jiné o různé sociální dávky, příspěvky, podpory. Politici mají na výběr, zda oškubat bohaté, aby nenaštvali chudé, anebo zda oškubat raději chudé, aby si nepohněvali bohaté!

Takové rozhodování jim věru není co závidět. Možná by udělali nejlépe, kdyby ani nesnižovali dávky ani nezvyšovali daně a místo toho se podívali na to, jak ušetřit na státních zakázkách. Otázka nestojí, zda jsou peníze na porodné, invalidní důchody, či na školné. Správná otázka zní, zda momentálně máme peníze na dálnice, koridory a podobné investice a jestli si můžeme dovolit podbízení se různým investorům. Pak jsou zde armádní zakázky, které také lze odložit na dobu, kdy na ně budou peníze.

Výhodou takovýchto úspor by navíc bylo omezení korupce, plýtvání a zlodějny, neboť jak známo, právě neprůhledné přidělování veřejných peněz je tou černou dírou, ve které bezpečně mizí velká část rozpočtových příjmů.

Není fér šetřit na lidech, kteří měli smůlu a jsou chudí. Anebo na těch, co měli štěstí a zbohatli. Krizi ať si odnesou ti, co ji způsobili. Politici už budou vědět, kteří to jsou. Stačí je strčit do úsporného balíku, převázat mašlí a odeslat rekomando do nějakého daňového ráje. Určitě zatleskáme!