Lamentovat nad úpadkem učňovského školství je ale nesmysl, pokud existuje možnost dovést řemeslníky odněkud, kde jsou levní. To nepochybně učiní firmy, které mají nasmlouvané zakázky. A jakmile zde budou cizí řemeslníci, nebude u nás třeba oživovat učňovské školství.

Proč by měl stát marnotratně přispívat na výuku něčeho, co je sice potřebné, ale čím se tady nikomu nechce živit? Velice jednoduché! Proč pak ale máme nepříjemné tušení, že jsme v průšvihu? Že bychom se obávali, že se nedomluvíme s Vietnamským řemeslníkem? A protože jiný nebude, že si budeme muset některé věci udělat sami?

V minulosti se člověk obracel na řemeslníka proto, že šlo o profesionála, který byl zručnější. Dnes průměrně zručný člověk udělá lépe, když se zhostí řemeslné práce sám. Řemeslník je totiž stále dražší a stále nešikovnější! Tento trend se už nezmění, neboť budoucnost má jen to, co lze levně produkovat ve velkém.

Doba řemesel končí. Přežijí pouze jako folklór. Není to ale nakonec dobře? Trh vychází vstříc lidem, kteří zjišťují, že něco udělat je dobrá zábava. Proč platit za něco, co může být skvělé hobby? Koupit si malířské potřeby je například levnější, než najmout malíře. A malovat či natírat je skvělá relaxace, zatímco pozorovat malíře je horor.

Mimochodem, nedávno byl v médiích k vidění bankéř, jak seče louku poblíž firemního centra. Možná šlo o „team building“, jak se moderně říká stmelování kolektivu. Podstatné ale je, jak se ten bankéř šťastně smál! Bylo vidět, jak ho těší dělat konečně něco užitečného!