Což mimochodem už začínají dělat. Mlží o polarizaci, zužují kampaň na marketing, litují, že nebyli dost negativní, anebo si sypou popel na hlavu za špatné „odkomunikování“ své vynikající práce.

Jenže v krajských volbách nedoplatila ODS na radar a poplatky, ale na klientelismus (či korupci?). A v senátních volbách se asi voličům zdálo, že když ODS nestačil levý hák, potřebuje ještě dostat i pravý: za klientelismus. Poražení, zdá se, nechtějí vzít na vědomí znechuceného voliče, který už má po krk zastupitelů, kteří ho nezastupují. Kde ale vzít jistotu, že tohoto znechuceného voliče vezmou na vědomí vítězové?

Neuvěří raději tomu, že voliče získali nablýskaným americkým náklaďákem? Teď si nejspíš řeknou o sto dní hájení. Než hájení skončí, spřátelí se s nimi lobbisté, kterým jsou kontakty s bývalými politiky k ničemu, protože to, oč jim jde, jsou veřejné peníze, nikoli veřejní činitelé. Alespoň dosud tomu tak vždy bylo. Že by se s výměnou lidí mohla změnit i politická kultura, je nepravděpodobné. Což ale neznamená, že to nemáme chtít! Žádejme od politiků, aby zastupovali nás, občany, i když víme, že jsme jim ukradení.

Kouzlo celé té volební šarády je právě v tom, že politici předstírají, že nás zastupují, a my předstíráme, že jim to věříme. Víc se s tím stejně nedá dělat. Politici profi tují z toho, že historická paměť národa sahá nanejvýš dva roky do minulosti.